Když nastala horka

Ani předpověď velkého vedra mě včera neodradila od návštěvy Botanické zahrady. Po ránu to bylo ještě příjemné, zvláště když v mém oblíbeném mokřadu dosud neopadla rosa.

Zde se uplatnily oba mé makroobjektivy. Pro první snímek jsem zvolil Canon MP-E 65 mm a vysunul jej na zhruba trojnásobné zvětšení. Pro druhý záběr byl výhodnější Nikkor 105 mm s měřítkem 1:1.

Ani jsem nevnímal plynoucí čas, ale slunce mi ho brzy připomnělo. Proto jsem rychle vyrazil směrem k denivkám, kterých je v dolní části vysázeno velké množství. Ve své galerii jsem jich měl už 17, ale očekával jsem, že od mé minulé návštěvy rozkvetly další druhy.  Taky že ano, do galerie budu moci přidat na dvě desítky novinek, tady je na ukázku Lovely Rose.

Než jsem je všechny obešel, byl jsem pořádně zchvácený. Horko však zjevně nevadilo včelám, čmelákům, vosičkám, motýlům a dalším opylovačům. Cestou zpět nahoru jsem jich zachytil více, zvláště mě ale zaujala doma po zhlédnutí na monitoru tato studie.

To už jsem byl zralý na ledovou sprchu, kterou mi alespoň částečně nahradila voda z pítka, kterých je v Botanické zahradě rozmístěno několik. Nicméně neodpustil jsem si zastávku u rybníčku, kde jsem doufal, že by v tom vedru mohly kroužit vážky. Lítaly tam však po své trase jen dvě, a navíc tak zběsile bez jediného zastavení, že jsem po chvíli zanechal marné snahy zachytit je v letu. Vynahradila mi to však šidélka, kterých tu bylo nepočítaně. Na ně přišel ke slovu teleobjektiv, takže jsem si nemusel vyčítat, že jsem se zbytečně tahal se zaplněným fotobatohem.

Když k tomu přičtu skvělý oběd, který mě čekal doma, den se navýsost vydařil.